Žirafy v Zajetí..............
Žirafy v zajetí
Světu byly žirafy známy již dlouho před tím, než je doktor Johnson v roce 1755 popsal ve svém slovníku jako ”Habešské zvíře vyšší než slon, ale ne tak tlusté” . Často byly zobrazovány na jeskyních malbách nejen v jižní Africe a Zimbabwe (Rhodesii), ale i na Sahaře, kde před její klimatickou přemenou v poušť také žily. Dokládají nám to nálezy z Tassili (jihovýchodní část Alžíru na Sahaře). Historické prameny uvádějí, že už více jak 2500 př.n.l. byly žirafy chovány ve starém Egyptě. V roce 46 př.n.l. přivezl odtud Julius César první žirafu do Evropy (z Alexandrie do Říma), kde byla později při příležitosti otevření Caesarova Fora při hrách roztrhána lvy. V následujících letech a desetiletích byly dováženy stovky žiraf ke krvavým radovánkách římských panovníků. Po zániku římského impéria byla žirafa v Evropě zapomenuta až do roku 1215, kdy byla dovezena jako dar egyptského sultána (ajjúbovské dynastie) římskému císaři Frederiku II., který sultánovi na oplátku daroval ledního medvěda. Pro svou krásu a mírnou povahu byly žirafy často vyměňovány mezi panovníky jako symbol míru a přátelství. Psal se rok 1824, kdy na pokyn egyptského místokrále Muhammada Alího byly odchyceny na etiopských pláních dvě mladé žirafí samice. Obě byly určeny jako přátelské dary pro francouzského krále Karla X. a pro anglického krále Jiřího IV. Asi měsíc stará mláďata byla po několika dnech navykání naložena na velbloudy a přepravena k Modrému Nilu. Po jeho vodách putovala až do Chartúmu a pak dílem po souši, dílem po vodě (Nilu) až do Alexandrie. Odtud byla jedna z nich přepravena do francouzského přístavu Marseille a pak dále po 14 denní karanténě přemístěna do nově zbudované stáje místního prefekta. Vlastní pěší přepravou z Marseille do Paříže byl pověřen jeden z předních učenců tehdejší doby Étienne Geoffroy Saint-Hilaire. Dne 20. května 1827 se vydal zvláštní průvod (složený ze čtyř krav zajištujících mléko po žirafu, tří ošetřovatelů, kteří vedli žirafu na provazech a eskorty četníků na koních, kteří celý konvoj vpředu i vzadu doprovázeli.) z Marseille, aby po 41 dnech putování (ušli 880 km) dorazil do Paříže, kde byla žirafa po strastiplné cestě, trvající celkem dva a půl roku, představena francouzskému králi Karlu X. V Paříži pak žila "krásná Egypťanka" opěvována a obdivována až do roku 1845 (dožila se zde neuvěřitelných 21 roků). Cesta její družky do Anglie byla přerušena půlroční zastávkou na Maltě, odkud putovala do Londýna v srpnu 1827. Nemocnému a zchromlému zvířeti se nedostalo tak vřelého přijetí jako žirafě ve Francii, stala se terčem posměchu a po stále se zhoršující nemoci uhynula v roce 1829 (Allin, 1998). Příběh obou žiraf má jedno společné, obě mláďata byla od svého odchytu krmena velbloudím, později kravským mlékem a i v dospělosti dávala přednost mléku před vodou. Arabové to vysvětlovali tím, že v jejich domovině žijí žirafy u velkého jezera "jehož voda je bílá, sladká a mírně teplá". Podle jejich popisu se k tomuto jezeru scházejí žirafy z velké dálky pít, a proto prý v zajetí vyžadují mléko velbloudí nebo kravské, které má barvu, chuť i teplotu jako voda z tohoto jezera. Arabové toto jezero nazývali El Baar Habiat, což mělo znamenat mléčné moře. Francouzští učenci však na mapách nalezli jen jméno al-Bahr al-Abjád, což znamenalo Bílý Nil. Velbloudí a kravské mléko se sice vůbec nepodobá vodám Bílého Nilu, ale je do značné míry blízké svým složením žirafímu a tak se prostřednictvím tohoto příběhu dozvídáme o jednom z prvních úspěšných umělých odchovů žiraf vůbec. V následujících desítiletích a staletích se žirafy postupně rozšířily po zoologických zahradách nejen Evropy (např. v roce 1828 do Vídně) ale, i do zámoří (1600 první žirafa do Číny). Přesto, že četné zprávy hovoří o častém držení žiraf v zajetí, k prvnímu doloženému rozmnožení došlo až v roce 1839 v Londýnské královské zoologické zahradě.